Regionální přebor 1. kolo - 21.10.2018

Napůl vydařená premiéra

    Situace zpočátku vypadala dost zoufale, protože většina dostupných mladých hráčů byla nominována do Rychnova na zápas áčka. Smířili jsme se s tím, že tedy pojedeme ve čtyřech, když se ozval Kamil, ať ho vyzvedneme na kruháči za Jičínem. Vzápětí však svou účast opět odvolal, z celkem pochopitelných důvodů. Je novopečeným otcem, a tak dal nakonec přednost rodině.

    Domácí na nás čekali dokonce v šesti. Hrálo se v těžko přístupném prvním patře místního zdravotního střediska, takže měl Lukáš masivní rozcvičku již před zápasem a protože toalety mají v Sobotce v přízemí, napadlo mne, že bude nejlepší nehrát moc dlouho.

    Můj mladý a rychle se zlepšující soupeř Péťa Pipek měl zřejmě za sebou náročnější sobotu, na jeho hře to však nebylo příliš znát. Zkušeně otupil všechna ostří mé královské indické a bylo jasné, že se nebude pouštět do žádných větších akcí. Uprostřed masivní výměny lehkých figur jsme se dohodli na remíze. Před její nabídkou jsem se však podíval po ostatních šachovnicích. I když jsme prohrávali 0:1, na druhé a třetí šachovnici jsme stáli výrazně lépe, Lukáš byl v téměř jasně remízové koncovce. Má remíza by nám tedy měla zajistit když ne výhru, tedy alespoň pohodlnou remízu. Neváhal jsem tedy více a neriskoval nejistou koncovku se soupeřem, který má sice méně zkušeností, ale hraje mnohem více partií za rok než já.

    Vojta, který zaslouží za svou hru velkou pochvalu, zkušeně stupňoval poziční výhodu. Při opačných rošádách sice nezvolil frontální útok na dámském křídle, ale zvolil jednoduchou hrozbu matu po diagonále. Nakonec se tato myšlenka ukázala lepší, protože soupeř, zřejmě tak trochu smířený s prohrou, místo aby šikovným odskokem jezdce Vojtův plán zmařil, nechal si mat ukázat. Bylo srovnáno.

    Ota na třetí šachovnici zahrál svou oblíbenou skandinávskou obranu, se kterou si jeho soupeř očividně nevěděl rady. Otův král sice zůstal v centru, ale za neprostupnou hradbou pěšců a figur obou stran, kdežto bílý král byl sice v rošádě, ale pod těžkou palbou - sen hráče skandinávské obrany. Na první pohled stačilo jednoduchým manévrem koně a obětí pěšce rozbít králův kryt a hledat mat. Ota se však nespokojil s touto povrchní analýzou, vše důkladně připravil a postupným zvyšováním tlaku získal figuru za dva pěšce a posléze i celou partii. Vedli jsme o bod a hrála se již poslední partie.

    Lukáš vyšel ze zahájení trochu hůře, jeho soupeř, známý svou nesmlouvavostí, však polevil a nechal Lukáše přejít do zcela vyrovnané věžovky se čtyřmi pěšci na každé straně. Všichni jsme se těšili na lehkou výhru a brzký návrat domů. Pan Patočka je však znám svou houževnatostí a hrou až do naprosto jasného konce. Odmítal Lukášovy nabídky remízy a zvolna posunoval své pěšce blíž k Lukášovu králi. Lukáš se rovněž nespokojil s klidným potahováním věže z políčka na políčko a vyčkáváním "až půjdou krávy domů", ale začal tvořit. Dokonce získal pěšce a už to vypadalo, že jediná "ostuda", která jenom remizovala, budu já. Lukáš si to však asi uvědomil také, znervózněl, začal se mu nedostávat čas a v rozhodující chvíli ztratil nejdříve jednoho a pak druhého pěšce. Navíc nezvolil nejlepší obranu, takže posléze musel kapitulovat. Zaslouží však pochvalu za psychickou odolnost, protože úspěšně vzdoroval soupeři, který dlouho nesmyslně tahal jasně remízovou koncovku, očividně čekaje na soupeřovu chybu. Lukáš se ji, bohužel pro nás, dopustil, takže zápas nakonec skončil remízou, stejně jako první utkání našeho béčka.

Jiří John

    Los prvního kola Regionálního přeboru, kde jsme pro letošní ročník byli přeřazeni do skupiny B, nám určil výlet do malebného městečka Sobotky. Ten jsme bohužel absolvovali v neúplném počtu a jelikož nám soupeři žádného svého hráče nezapůjčili (že se jich sešlo!) a navíc pravidla soutěže simultánku nepovolují, šli jsme do utkání s kontumační prohrou.

    Na první vedoucí šachovnici se po roční přestávce objevil "Johny". Bránil se oboustrannému fianchetu přesným otevřením středu. Když jeho mladý indisponovaný soupeř reagoval ne zcela přesným výpadem jezdce, mohl se Jirka díky své aktivní věži po vynucených výměnách materiálu chopit malé výhody. Protože je ale lidumil, záhy zaknihoval remis. To ostatně v daný moment nevadilo, jelikož Vojta s Otou stáli na výhru a na čtyřce to vypadalo na půlku. Na dvojku se posunul náš stále se lepšící mladinký host Vojta. Stejně jako v úvodním kole Krajské soutěže zvolil Rétiho zahájení. Poziční nepřesnosti svého protivníka krásně systematicky vyřešil do dvacátého tahu. Výtečný výkon! Náš tradiční kapitán sehrál přetaženou variantu naší oblíbené Skandinávské, kde mohl být na Otu jeho soupeř trochu přísnější. Náš borec originálně schoval krále, získal figuru za dva pěšce, odmítnul nabídku remízy a v razantnějším útočném počínání posléze docílil prudkého útoku na královském křídle, který ukončil stylovým matem. Další pro nás výborný výkon, žel v zápase poslední. Štěstí jako v minulé soutěžní partii mne tentokrát zaslouženě opustilo. Zahájení jsem liknavě jaksi prospal a po neuvážených výměnách jsem postupně zabředával do těžkostí, které se mi s ubývajícím časem těžko řešily. Když partie dospěla zhruba do rovnosti, rozhodl se hráč Sobotky, že neakceptuje moji nabídku smíru, což bylo logické vzhledem ke stavu utkání a rozhodl se mě dál trápit ve věžovce. Vyplatilo se mu to, když jsem situaci skutečně nezvládl a utkání zkazil. Moje vítězná bílá série z loňska je u konce, za závěrečné vzplanutí emocí z frustrace po prohře v dlouhé partii se všem přítomným tímto omlouvám.

    Ve druhém kole doma přivítáme v derby Bělohradské, kteří rozdrtili na začátek soutěže Dubenec. Tak uvidíme, jestli se nám podaří sejít v kompletním počtu a přidat nějaký bod k tomu prvnímu zápasovému.

Lukáš Kapras

Další výsledky: