ŠO TJ Jiskra Hořice

Čech Jos van Vuuren je na "Corus" hrdý

    WIJK AAN ZEE - Asi tak třikrát do roka jezdí beverwijkský Čech Jos van Vuuren ze svého bydliště Hradce Králové do Nizozemí. V posledních šesti letech vyráží do své rodné země každopádně vždy začátkem roku. Jednak aby navštívil rodinu a staré známé, ale také aby se účastnil na desetiboji šachového turnaje Corus. Van Vuuren (59) tuhle cestu - Škodou Fabií - rád podstupuje. "Šachy jsem se naučil hrát již v mládí, tak proč bych toho nevyužil?"

    Ze všech účastníků desetiboje bydlí původem Beverwijčan odsud nejdále. Do Nizozemí dorazil před pár dny, po ujetí zhruba jednoho tisíce kilometrů, které překonal za dva dny. Van Vuuren bydlí již osm let ve východoevropské zemi. Ostatně to není jediná zem, kde se kdy usadil. "Také v Austrálii jsem v minulosti bydlel asi sedm let."


Zima

    Rozhodnutí vydat se do Nizozemí v lednu je nasnadě. "Zima trvá v 'mé' zemi od listopadu do dubna. Zažil jsem již sibiřské stavy. Metry sněhu a teplotu minus dvacet. V takových chvílích pociťuji silnou potřebu na chvíli vypadnout a vracet se do Nizozemí. Jsem ubytovaný u jednoho kamaráda ve Warmenhuizen. Bydlí ve starém selském stavení a také hraje šachy."

    Van Vuuren svého času emigroval, poté co poznal svou současnou ženu, Češku, během televizního natáčení v Belgii. "Byl jsem léta jevištním mistrem a vedoucím natáčení", pokračuje. "Mimo jiné u Nizozemského podniku pro televizní a rozhlasové vysílání (NOB). Tehdy jsem spolupracoval na natáčení seriálu Dubbelpion (=Dvojitý pěšák) v produkci KRO, náhodou se tento seriál týkal šachistů. Moje žena Irena byla komparsistka a tak jsme se seznámili. Od první chvíle jsme si rozuměli, i když je to občas velice těžké. Ona přišla ze země s komunistickým režimem a já ze svobodného Západu."

    Před lety - poté, kdy se mu podařilo odejít výhodně do předčasného důchodu - se rozhodl Severní Holandsko opustit a usadit se v Hradci Králové, blízko Krkonoš, na severovýchodě země. "Bydlíme u jejích rodičů," vysvětluje.


Chov

    "Nežije se mi tam špatně. Jako hobby chováme například poníky a v okolí se také hodně hrají šachy. Jsem také členem místního šachového klubu. Tenhle sport je velice populární, stejně jako turnaj Corus. Všechny novinky se hned roznesou a když se mluví o této události, hned každý pozorně poslouchá."

    I jako milovník divadla je Van Vuuren na správném místě. "Česko má bohatou kulturu a lidé jsou hrdí na mnohá velká jména lidí, kteří se tam narodili. Hudební skladatelé, spisovatelé, ale i jiné slavné osobnosti pocházejí odtud. Jako jevištní mistr jsem se o to vždy zajímal. Mám velice rád operu, drama, film, balet, jazz. Také jsem například zpíval v několika sborech."

    Šachy jsou dalším velkým hobby. "Tenhle sport jsem se naučil od svého bratra Dicka. Jsem z velké rodiny, takže jsme se učili hrát navzájem. Sám jsem také kdysi zorganizoval šachový turnaj, kde byl speciálním hostem Godfried Bomans, Když mi bylo sedmnáct, zúčastnil jsem se tohoto turnaje poprvé. Tehdy jsem hrál ještě velice soustředěně a dosáhl jsem pohádkového skóre 8,5 z devíti."


Kultura

    Takové skóre letos určitě ve skupině 9C nezaznamená, ale i přesto se prima baví. "Potkávám tady spoustu starých známých a vždycky tu jsem rád. Tenhle turnaj je důležitou kulturní událostí, která nesmí zmizet. Vyrostl jsem tady, takže i já jsem hrdý na tenhle turnaj. Je to světová událost, prima reklama pro vesnici Wijk aan Zee a město Beverwijk. Samozřejmě, že důležitou roli přitom hrál i Bert Kistjes. Obdivuji ho za jeho iniciativy a schopnost dosáhnout toho, co si umane."

    Van Vuuren doufá, že příští rok nejnižší skupinu turnaje opustí. "Letos jsem příliš často a příliš rychle akceptoval remízu, kdy jsem možná mohl vyhrát. Ale to je dobrý cíl na příští rok, protože když všechno půjde podle plánu, přicestuji z Hradce Králové do Wijk aan Zee i v roce 2003."


originál
Originální článek
© 2009-2024 ŠO TJ Jiskra Hořice