ŠO TJ Jiskra Hořice

Mistr Kottnauer v Hořicích

    V pátek promluvil k hořickým šachistům mistr Kottnauer. Prostě, ale zajímavě vyprávěl o svých zkušenostech ze Svazu sovětských republik, Holandska a Švýcarska. Všechna jeho pozorování se vyznačovala jedním společným rysem, totiž upřímnou touhou po objektivitě. Vyprávěl o skvělém pracovním nadšení národů Sovětského svazu, ale nezapomněl se zmínit o ohromném nedostatku bytů, obdivoval skvělé Metro, ale všiml si rovněž chudšího obleku Moskevských, vyvrátil kategoricky pověsti o permanentní kontrole cizinců / členové čsl. šachové výpravy pohybovali se, jako tisíce jiných cizinců úplně volně / atd.

    Je ovšem pochopitelné, že Sověti ani trochu nestojí o návštěvu zvědavých cizinců ve vojensky důležitých oblastech, ale je právě tak dobře známo, že ve městě atomové pumy nebyly zřízeny tábory pro rekreaci slovanské mládeže.

    Pokud jde o bytovou krisi, pověděl o značném úsilí sovětských měst překonati krisi výstavbou nových rozsáhlých objektů.

    Z moskevského uměleckého dění vzpomněl Kottnauer jedinečného ruského baletu /klasického/, musea v Kremlu, obrazáren v Moskvě a Leningradě, opery a několika divadel. S jeho názorem na ruské divadlo a film nelze ovšem souhlasit. Považuje ruský film za primitivní a místy naivně "prostinký". To je ovšem názor naivně unáhlený, a trochu šachisticky statický. Je potřeba si uvědomit, že sovětští filmaři nadělají film pro příslušníky jednoho, kulturně poměrně vyspělého národa. Publikum sovětských kin je různorodé, různorodé národnostně, kulturně i hospodářsky /sociálně/. Někde na Kavkaze přicházejí na příklad Lezginci, Azerbeidžanci, Kirgizové shlédnout film "Člověk čís. 219" a ten samý film je třeba současně promítán daleko na Sibiři Burjatům, v Kijevě Ukrajincům, v Minsku Bělorusům, v Tiflisu Grůzincům atd atd. Z toho vyplývá, že sovětský režisér nemůže tak často používati filmové zkratky /musí být srozumitelnější/ než na příklad Delanoy, Jack Prevert a a vůbec režiséři západní. To však ještě daleko není primitivnost. /Kottnauer totiž onu primitivnost hlavně viděl v častém dokreslování děje a nedostatku náznaků/. Zmínil-li jsem se o filmu "Člověk č. 219", zůstanu u něho. Ten není ani trochu primitivní. Naopak, je jedním z nejlepších filmů 2. světové války. Ale abych se dostal k simultánce, končím zjištěním: "Chacun a son gout!" Tím však nechci říci, že by Rusové neměli slabých filmů, vedle filmů dobrých.


    Po přednášce byla sehrána simultánka. Mistr Kottnauer hrál proti 15 místním hráčům. 11 partií vyhrál, 1 remisoval a 3 prohrál.


originál
Originální zápis
© 2009-2024 ŠO TJ Jiskra Hořice